Jana Vlková, 5/2023

Štěstí přeje připraveným a začátečníkům, nejspíš proto se nám povedlo získat grant z programu Erasmus+ , díky kterému mohou naši učitelé  i my z vedení vyjet do zahraničí na zkušenou.

Já, Helena a Lenka jsme se rozhodly vyjet do Finska na stejný kurz, abychom mohly rovnou sdílet dojmy a diskutovat zážitky.

Jsme právě nyní v Helsinkách, kde je příjemné počasí, skvělí lidé a už máme pár zážitků z návštěv zdejších škol za sebou. Trochu si to všechno samozřejmě filtrujeme, chápeme, že se nám snaží ukazovat to nejlepší….ale jedno je jisté – podařilo se nám vybudovat finskou oázu v českých podmínkách.

Na začátek uděláme pár nutných kroků – odmyslíme si neuvěřitelné financování do vybavení škol a architektury budov a také si odmyslíme povolání učitele jako 3. nejprestižnější zaměstnání.  Zapomeneme i na to, že většina škol ve Finsku je státních, jednoduše proto, že žádné soukromé nepotřebují, mají dostatečnou autonomii. A zahodíme i fakt, že děti mají v základních školách poskytnuto od státu všechno vybavení, obědy, svačiny, každou tužku a papír zcela zdarma (za cenu opravdu vysokých daní).

Národní kurikulum tvoří vybraní ředitelé a učitelé a je platné 10 let bez ohledu na změny v politickém vedení státu. Pak si každé město rozpracuje více do detailu kurikulum, které poskytne školám a ty si dopracují dle svých potřeb a zaměření. Některá se specializuje více na hudbu, jiná na sport, nebo jazyky. Žáci pak jsou přidělováni spádově. Ředitel prochází konkurzem, ve kterém musí přesvědčit zástupce města, školy, rodičů a dětí, že je tou správnou osobou do vedení školy. Pak už si sám vybírá svůj tým.

Ohledně rozvrhu máme ze základních škol dvě zkušenosti. Rozvrh byl organizovaný ve vyučovacích hodinách po 45 minutách nebo v blocích po 90 minutách, jako máme my. Snaží se o poměrně dlouhé přestávky a ty všichni povinně tráví venku z budovy – na školním hřišti, které je skvěle vybavené a také dost velké. Jednoduše děti vyženou na 30 minut na školní hřiště a basta. Dospělý dohled je dost nenápadný, ale je tam, a moc nezasahuje do dění.

Jedna škola propojuje ročníky, jiná se spíš drží konzervativního způsobu, ale rozhodně obě uplatňují všude přítomná hesla – TRUST, INDEPENDENT, FREE (tedy důvěra, nezávislost, zdarma – svobodně).

Berou přirozený pohyb dost vážně, proto zařazují i výuku jeden den v terénu, mimo školu. Školy se snaží hodně se propojovat s realným světem. Chodí do muzeí, tech-center, do lesa, zvou si odborníky z praxe nebo se chodí dívat přímo do firem.

Také propojují předměty minimálně 2x za rok do tzv „Fenomena“ learningu, kdy se ve všech hodinách například věnují sněhu, nebo létání nebo oteplování planety….prostě tématicky propojí všechno, co jde.

Všichni ve Finsku courají po škole v ponožkách. Nemusí tak honit děti, aby si vzaly na chodby přezůvky a současně se děti bosky pohybují přirozeně pomaleji.

Třídy jsou různě členité, skvěle vybavené. Některé vlastně i celkem maličké. Vždy ale s interaktivní tabulí, stolem pro učitele, policemi na portfolia, boxíky žáků (pokud to je kmenová třída) a samozřejmě lavicemi. Výuka řídí převážně učitel. Viděli jsme žáky sedět v lavících i pracovat různě na zemi, pod stolem či na fatboyích, stejně jako u nás pracují také různě po chodbách. Uplatňují heslo 3+1 (učitele se zeptáš, až když jsi zkusil  získat uspokojivou odpověď či podporu od 3 svých spolužáků).

Klíčové rozhodně není penzum učiva, kterému se žáci učí, ačkoliv to tak podle výsledků PISA testů nevypadá. Učitelé se především snaží vzdělávat žáky, aby byli schopni se zapojit do společnosti, až dosáhnou dospělosti. Chtějí podpořit jejich sebedůvěru a chtějí, aby se žáci cítili bezpečně a respektováni. Spíše než o znalosti a vědomosti jde o dovednosti užitečné pro život.

Ve škole vlastně žáci netráví moc času, obecně asi 24 hodin týdně.  Na výuku navazuje každý den nepovinný školní klub nebo volitelné předměty (např. muzikál, wellbeing, šití, dílny apod.).

Starší žáci dle uvážení ředitele začínají třeba ve škole až v 9 nebo 10 hodin ráno a tím se prostřídají s menšími v prostorách školy a dílnách. Rukodělné práce mají obecně dost prostoru, využívají je na procvičení jemné motoriky a získání „šikovnosti“. Od roku 2016 se vzdali vyučování psacího písma a spokojí se s něčím jako je náš Comenia script, žáci si jednoduše ruku uvolní jiným způsobem.

Žáci i učitelé hodně využívají během výuky výpočetní techniku – iPady, chromebooky, různé aplikace, iWall apod. Jak už bylo zmíněno, ta je poskytována zdarma a nelze chtít po žákovi, aby využil např. svůj telefon. Ty jsou ve škole zakázány a za celou dobu nebylo nikoho s mobilem v ruce vidět.

Finské školství věří, že každý je jedinečný a má cenu rozvíjet jeho potenciál.  Školy se snaží o integraci žáků do běžných tříd, učitelé pracují hodně v tandemu, mají ve třídách asistenta pedagoga. V rámci výuky diferencují učivo, tedy všichni dělají v zásadě to samé, ale na různé úrovni. Pokud je třeba, existují v rámci školy speciální třídy po cca 6 žácích. Někdy je tam více dospělých než dětí. Pro nejzávažnější handicapy a poruchy pak existují speciální školy.

Viděli jsme děti různě diskutovat a pracovat ve skupinách, ale také individuálně pracovat. Bylo cítit, že jim přijde přirozené ptát se učitele a diskutovat, že ho berou jako parťáka a on tak vnímá je. Nelekly se ani nás a zvídavých otázek. Jejich úroveň angličtiny nás vlastně dost překvapila, roli hraje pravděpodobně výuka od nejmenších a také nepřekládání zahraničních filmů. Ředitelé jsou spíš leadeři týmu, stejnou roli pak mají učitelé ve svých třídách. Rozhodně se nebojí dělat chyby, ale také si z nich berou poučení. Tento přístup dává žákům odvahu tipnout si odpověď, resp. vyslovit ji, i když si není 100% jistý.

Součástí týmu školy je psycholog, kurátor, zdravotní sestra a někdy i lékař, byť jsou třeba sdíleni mezi školami (podle velikosti). Některé školy mají jen žáky 1. stupně, tedy 1.-6. ročník, jiné mají i 2. stupeň (7.-9. ročník).

Známkování jsme neviděly, jen dávání samolepek u mladších žáků. Víme, že školy se obecně snaží nesrovnávat a nehodnotit, ale známkám se nevyhýbají. Hojně využívají zpětnou vazbu a také formativní hodnocení a sebehodnocení.  Co se ale neděje je porovnávání škol mezi sebou a sestavování jakýchkoliv žebříčků.

Rodiče mají po dohodě přístup do výuky, mohou také diskutovat s vedením školy o potřebách pro další výuku. Ředitel pak volí, kam nejlépe nasměruje finance, které mu po vyplacení mezd zbydou.

Obecně jsme se ve školách, které jsme navštívily, cítily velmi dobře. Svým přístupem a atmosférou jsou nám velmi blízké. Uvědomily jsme si, že se nám intuitivně podařilo vybudovat vlastně takovou malou finskou oázu uprostřed Zdic 😊