— Jan Amos Komenský
jana.vlkova@zsradostna.cz
tel.: 725 932 763
Vystudovala jsem učitelství, ale zážitek z praxe mě od učení dostatečně odradil . Vrhla jsem se na kariéru v bankovnictví. Měla jsem pocit, že státní školství pro mě není a soukromé ještě bylo v plenkách.
S narozením mých dětí jsem si naplno řekla, že chci věci i pro ně dělat jinak. Vzdala jsem se manažerské pozice v bance a vydala se na cestu školstvím a vzděláváním, protože mi to přijde smysluplné. Věřím, že jde respektovat odlišnosti, že jde posílit silné talenty a není třeba ze všech dělat průměr. Je v pořádku ozvat se, když něčemu nerozumím, nebo mám jiný názor. Škola má podpořit a posilnit chuť objevovat. Jako pedagog chci a mám být mezi mými žáky. Věřím, že jim dokážu ukázat taje matematiky a probudit v nich lásku k tomuto předmětu.
Kvalifikace: Učitelství pro II. a III. stupeň matematiky a biologie – PřF UK (s MFF UK)
kurzy: Respektovat a být respektován, Kvalifikační studium pro ředitele školy (NPI), aj.
tel.: 724 300 721
Ve škole mě bavila biologie a čeština a věřila jsem, že mi nejdou jazyky a matematika. Z jednoho vysvědčení se na mě směje jediná trojka mezi výbornými právě z matematiky a z maturitního vysvědčení na mě z angličtiny kouká dvojka a nedůvěra angličtinářky. K čemu ta čísla jsou, to nevím, ale právě tyto dva obory se pro mě později a na dlouho staly klíčové. Po roce stráveném v Británii jsem se domů vrátila obohacená o pár přátel, mnoho zážitků a doživotní znalost tohoto jazyka. Následně jsem zjistila, že matematika mi nejen jde, ale také mě baví. Vystudovala jsem ekonomii a mnoho let se jí také profesně věnovala. Později jsem vystudovala ještě učitelství pro 2. stupeň ZŠ v oboru občanská výchova a zeměpis. Možná proto mě tolik zajímá oborová integrace. Mým hlavním zájmem je však pedagogika a didaktika – tedy děti. Záměrem základního vzdělávání by mělo být smysluplné poznání světa, tedy smysluplně provést dítě základy vzdělanosti tak, aby samo své talenty a dary v sobě objevilo a rozvíjelo. Naše zájmy a zaměření se v životě mění, a proto o hnací motor zvaný vnitřní motivace potřebujeme pečovat celý život. Stejně jako o vnitřní soulad a život v radosti.
lenka.kotkova@zsradostna.cz
tel.: 777 814 847
S pedagogikou jsem se poprvé setkala při podávání přihlášky na pedagogickou fakultu. Tehdy to byla jen jedna z možností a mně to spíše táhlo k právu a veřejné sféře. Veřejnou správu jsem nakonec vystudovala a od pedagogiky se vzdálila. Při studiích mi ale vždy hodně chyběla volnost výběru toho, co mi dává v oboru skutečný smysl, nedostatek času strávený s těmi, jejichž výklad mi připadal opravdu hodnotný a předměty, které mi v mnoha ohledech připadaly, a nakonec se ukázalo, že i byly, prostě jen vatou, ztrátou času, který bych využila efektivněji. Zpět k pedagogice mě nakonec poslala rodičovská role. Touha nabídnout svým dětem lepší způsob, jak roky vzdělávání využít a jak si je také užít. Vím, že to jde, je mnoho způsobů, jak dosáhnout cíle. Své schopnosti jsem se pak rozhodla přeci jen namířit k pedagogice, i když z trochu jiného směru. Stojím tak již podruhé u vzniku školy, která děti nejen vzdělává, ale také, pevně věřím, baví.
hana.vaskova@zsradostna.cz
tel.: 605 241 309
Jsem hrdou absolventkou vesnické malotřídní školy a vesnických dobrodružství k tomu přidružených. O několik dalších škol a pár let životní i učitelské a lektorské praxe dále jsem se stala propagátorkou vzdělávání ve věkově smíšených skupinách. Smysluplnější a životnější uspořádání jsem dosud nepotkala.
Mé vlastní děti i děti “zapůjčené” prostřednictvím jeslí, školky, školy a terapeutické práce mě přesvědčují, že nakonec každé dítě má své speciální vzdělávací potřeby a svou individuální cestu k poznávání světa. Všechny od nás dospělých potřebují pevné hranice, podporu, lásku a nabídku možností.
Čerpám z přístupu Marie Montessori a systému Respektovat a být respektován, nejvíce ale ze života. Objevuji čím dál víc věcí, které bude třeba zkoumat, dá se to nazvat velkou zvědavostí i myslí začátečníka. Nenápadně se snažím, aby byli introverti mezi námi slyšeni.
marketa.bosakova@zsradostna.cz
tel.: 724 903 405
Vystudovala jsem psychologii a speciální pedagogiku na UK. Začínala jsem jako speciální pedagog individuální pomocí dětem s potížemi v učení. Když se mi narodily děti, založili jsme v naší vesnici malou komunitní školu, kterou jsem 8 let vedla. Tam jsem byla také třídním učitelem 1. stupně a užívala si více skupinové dynamiky dětského kolektivu. Nyní se vracím k individuální podpoře dětí. Dodělávám si vzdělání v systematickém výcviku pro studium dětské terapie a poradenství. V Radostné jsem našla prostor, kde můžeme realizovat všestrannou podporu dětem a jejich potřebám – ať už je to hendikep, nadání, vztahy ve třídě, individuální zájmy nebo jejich nejistoty. Mám slabost pro všechny školy, které mají odvahu zkoušet vzdělávat inovativními přístupy, nebojí se slepých uliček a zachovávají si pokoru a respektující přístup ke všem zúčastněným.
Teprve nedávno jsem se rozhodla, že musím následovat svou intuici, opustit vystudovaný farmaceutický obor a jít tam, kam budu každý den chodit s radostí.
Přála bych si, aby mělo každé dítě ve škole možnost poznat především samo sebe a vyšel z ní sebe-vědomý člověk, který zná své silné i slabší stránky.
Ráda bych byla pro děti v Radostné oporou při jejich cestě za poznáváním.
Po studiu grafiky, práci v marketingu a roce v Anglii, kdy jsem pracovala jako au pair jsem stále váhala, jakou cestou se vydat. Až se svými dětmi jsem poznala, kam mě to nejvíce táhne. Nyní už vím, že jsem zvolila tu nejlepší cestu. Baví mě s dětmi objevovat, zkoumat, poznávat a divit se. Být s nimi při objevování a vytváření jejich vlastní cesty.
Baví mne pracovat s dětmi a sp
Už jako malá jsem věděla, že jestli něčím rozhodně nechci být, tak učitelkou. Byla jsem rozhodnutá, že se stanu archeoložkou. Archeologii jsem opravdu vystudovala, nicméně osud, se zlomyslností sobě vlastní, nakonec rozhodl jinak. Již na vysoké škole jsem začala učit v jazykové škole angličtinu, nejdříve dospělé a později, již na mateřské dovolené, také děti. Zažila jsem tak jeden z největších šoků ve svém životě, když jsem zjistila, že mě nesmírně baví učit děti. A protože i děti se tváří, že je to se mnou docela baví, rozhodla jsem se u této profese zůstat.
Ve svém životě jsem poměrně dlouho neuvažovala nad tím, že bych pracovala ve školství, i přesto že jsem si jako střední školu vybrala pedagogické lyceum. Mně samotné ve školách vadilo vzájemné nepochopení dospělých a dětí, nerespektování a při učení mi scházely souvislosti. Neuměla jsem si se svojí introvertní povahou představit, že bych mohla vést děti. Po škole jsem nastoupila do kanceláře a vše se začalo měnit až s mými dětmi. Začala jsem číst různé knížky o výchově, vzdělávání, seberozvoji a rušit stará přesvědčení. Během rodičovské dovolené jsem si dodělala maturitu. Zjišťuji tím, že děti potřebují naše vedení, ale zároveň jsou našimi velkými učiteli. Při práci asistentky mě nejvíce baví hledat si ke každému dítěti individuální cestu a napojení.
Jsem milovnicí přírody. Uchvátila mě především krása koní a oddanost psů, miluji procházky přírodou. S manželem včelaříme a sbíráme bylinky, ze kterých připravujeme čaje.
Než jsem vstoupila do školství, pracovala jsem v administrativě. Popravdě řečeno, po maturitě jsem byla přesvědčená, že do školy už nevkročím, ale jak se říká: “Odříkaného chleba, největší krajíc”.
Už od střední školy jsem si zvolila profesní dráhu učitelky. Po ukončení gymnázia jsem zamířila k dalšímu kroku ve svém vzdělávání na Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Osud ale rozhodl jinak a já využila příležitosti k osobnímu růstu a zlepšit si angličtinu jako au pair v Irsku, kde jsem měla možnost starat se o čtyři děti téměř rok.
Po návratu do České republiky jsem se věnovala studiu udržitelného rozvoje a později geografie. Během této doby jsem také pracovala pro Riverside School Prague a jako lektorka vzdělávacích programů pro různé neziskové organizace, včetně ADRA a SIMI. Postupně jsem se stala koordinátorkou a metodičkou těchto programů a nakonec i průvodkyní žáků druhého stupně v základní škole Radostná, kde nyní působím třetím rokem jako průvodkyně předmětu jeden svět.
Mým cílem je přinášet do výuky nejen odborné znalosti, ale také podporovat osobnostní rozvoj každého žáka. Má dlouholetá zkušenost při práce s dětmi a mládeží mě utvrdila v přesvědčení, že práce s mladými lidmi je nejen povoláním, ale také posláním, které mě naplňuje štěstím a dává mému životu smysl.
Těším se na společnou cestu vzděláváním a rozvojem vašich dětí!
Myslím si, že škola je prostor, kde se v bezpečí a se stejnou důležitostí učí děti i dospělí o fungování světa kolem nás i o objevovávání našich talentů, hodnot a schopností, o poznávání nás samých. Kde učitel není ten, kdo ví všechno a své vědomosti říká těm, kteří toho vědí málo. Učitel by měl být člověk, který rád objevuje nové úhly pohledu a rozvíjí, zkoumá a utváří dovednosti a vědomosti spolu s dětmi. Pro mě již není výkonnostní společnost, ve které jsem vyrostla, dále udržitelná. Dala mi pocit nejistoty. Nenaučila mě kým jsem, ale kým bych měla být a posuzovala, zda už jsem dost dobrá. Došla jsem do bodu, kdy jsem byla dobrá pro společnost, ale nebyla jsem dost dobrá pro sebe, protože jsem neviděla zástup toho co jsem se naučila, ale viděla jsem jen zástup toho, co ještě neumím. Narozením mých dětí se začala utvářet nová životní cesta, která mě zavedla ke studiu speciální pedagogiky a pokračuje v zaměstnání, které se stalo mým koníčkem. Mohu zde rozvíjet sebe samu i vědomosti získané studiem. Baví mě objevovat vlastní individuální cesty za dovednostmi a vědomostmi u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami i bez nich a pozorovat jinakost každého z nás, jak dokáže obohacovat a vytvářet společný prostor.
Absolvovala jsem běžné školství, mým oborem bylo zdravotnictví. Po narození mých synů jsem zjistila, že nejlepší cesta ke spokojenému dítěti jsou věci kolem nás, láska, pochopení.Baví mě poznávat dětský svět. Ony se učí ode mne a já od nich. Je to vzájemné a obohacující. Tím jsem došla k závěru, že mě neskutečně baví být dětem průvodcem při objevování světa.
„Někdy bychom měli méně učit děti a více se učit od dětí.“
Cestou pedagogickou jsem se vydala snad již od mých prvních krůčků. Šla jsem si za svým po čas celého studia, ale čím déle jsem studovala, abych získala potřebné kompetence a tituly, tím více vzdálená jsem se cítila od svého cíle a nadšení. A tak jsem se rozhodla opustit akademickou půdu a skočit do praxe. Toto mé rozhodnutí mě zaválo stovky kilometrů od mého rodného města a otevřelo mi dveře ke škole, jejíž principy ba i samotný název snad nemohl být víc v souladu s mou vizí. Od malička jsem si myslela, že chci být učitelka, ale většina učitelů mě od toho svým příkladem odradila. Nechci děti učit to, co jiní považují za důležité, chci je provázet na cestě k poznání toho, co je důležité pro ně samotné.
Na počátku mé cesty stála láska k divadlu, literatuře, psaní příběhů a básní. Divadlo mě provází životem již od základní školy, a to díky úžasným „paním učitelkám“, které mě úspěšně a trvale infikovaly touto vášní. Ale v životě se cesty různě stáčí, a tak i ta moje na jedné křižovatce nabrala jiný směr.
Vystudovala jsem na VOŠ sociálně právní – obor sociální práce, ve kterém jsem působila více něž dvacet let. Pracovala jsem s lidmi všech věkových kategorií a potkávala jsem je v nejrůznějších životních situacích – zpravidla v těch náročných, kdy potřebovali oporu, pomoc a někoho, kdo s nimi ujde kus cesty a poponese s nimi vak jejich starostí, smutků a ztrát. Často jsem pracovala s rodinami – tedy i dětmi. Rodina je úžasný organismus, který potřebuje, aby každá buňka byla řádně sycena.
V průběhu let jsem prošla četným vzděláváním, které mi pomáhalo – učit se správně dívat, dobře slyšet i naslouchat, učila jsem se více mlčet než mluvit a nejvíce jsem se učila jen být tím, kdo jde a stále hledá cestu. Ve školství působím sedmým rokem. Pracovala jsem ve speciální škole, měla jsem možnost zažít počátky domácího vzdělávání u nás. Vždy jsem věřila, že škola má být místem bezpečným, inspirativním a místem, kam se chceme vracet. Sama se stále učím a velkou školou života je mi moje 15letá dcera, která mi stále přináší do života nové momenty, které jsou dalšími příležitostmi k růstu.
Na mé cestě mě již dlouhá léta provází život a dílo V. E. Frankla.
„Kdo se táže po smyslu života, klade otázku špatně. Otázky nám pokládá život a na nás je, abychom na ně odpovídali.“
Myslím, že jsem umělecká duše a asi i proto jsem se během studia gymnázia rozhodla přejít na Pražskou konzervatoř – obor klasická kytara. Vyzkoušela jsem si montessori dílničky, lesní školku, a podobné. Díky snaze o rozvoj mých synů jsem se začala zajímat o alternativní školství. Během rodičovské dovolené se mi s kolegyněmi podařilo vybudovat komunitní hudební školu, kde jsme se zaměřili místo na soutěžní výkon spíše na kolektivní hraní – soubory, využití potenciálu i u dětí se studijními problémy, propojení uměleckých oblastí – hudba + estetika + pohyb – tanec, společné mezioborové projekty, pořádání rodinných projektových dní, apod. Po přestěhování do Berouna jsem si během rodičovské dovolené vyzkoušela i chvíli ve waldorfsky laděných jeslích a malý úvazek ve státním školství.
Mám tři malé syny, kteří svým blonďatým rozcuchem připomínají Malého prince a já s nimi moc ráda objevuji “nové planety”. Jsou mými nejlepšími učiteli – baví mne s nimi objevovat svět, zažívat dobrodružství, učí mne chápat, jak je každé dítě originální, že ani na sourozence nelze uplatňovat jeden výchovný přístup. A protože i já se chci nadále rozvíjet, čeká mne studium speciální pedagogiky.
veronika.perglerova@zsradostna.cz
tel.: +420 603 155 937
Veroniku jsem poznala ještě za jejího působení a vedení věkově smíšené třídy v Naší základní školy v Litni. Moc se mi líbilo její napojení na děti a klid, který ze vyzařuje. Veronika působila jako průvodkyně v lesní škole U kouzelného stromu na Zdejcině v Berouně a má zkušenosti s vedením domškoláků. Je milovnicí Irska a houslí.
Jsem stále na začátku. Stále se učím. Myslela jsem si, že až vychodím všechny ty školy, které jsem si vybrala, budu už všechno vědět a všemu rozumět. Že budu dospělá a dospělí si přece se vším vědí rady a všemu rozumí a všechno ví. S příchodem mých vlastních dětí jsem pochopila, že to nikdy neskončí, že učit se musím stále a nikdy nebudu u konce, že učení je smyslem celého mého života, je to nekonečný proces. Učím se jak být v souladu se sebou, učím se naslouchat druhým, učím se hrát na piano a zobcovou flétnu, učím se číst noty, učím se zpívat, naučila jsem se, že každý máme svou pravdu a svůj pohled na svět.
Chtěla bych dětem předávat, že se mohou naučit cokoliv, pro co se rozhodnou, cokoliv o co mají zájem, že to není někdy snadné, že stojí za to vytrvat, i když se nám zrovna nedaří se posunout dál. Chtěla bych děti jejich procesem učení provádět tak, aby pochopily, že stojí za to se učit, že nám to přináší radost a uspokojení. Chtěla bych dětem předat, že cílem učení není být lepší než někdo druhý, že cílem není dobré hodnocení nebo dobré známky, že cílem učení není, aby mě maminka a tatínek či paní učitelka pochválili a měli ze mě radost, ale že cílem učení je, se to či ono naučit!
Jsem nenapravitelný hračička a koumák. Potřebuji vědět, jak věci fungují, rád zdokonaluji. V badatelském zápalu často dojdu k rozebrání předmětu, aby se po jeho sestavení občas ukázalo, že se bohužel vytratila funkčnost. Výsledky svých “výzkumů” rád sdílím s každým, kdo o to má zájem – no, po pravdě, někdy i s tím, koho to vůbec nezajímá :-)
Jsem vášnivý tenista a aktivní sportovec, který věnuje čas tréninku na kurtu. Mimo tenis se rád pohybuji a zapojuji do dalších sportovních aktivit. Zároveň mě naplňuje práce s dětmi a jejich radost z pohybu, kterou jim pomáhám objevovat. Absolvoval jsem studium na Fakultě tělesné výchovy a sportu, toto vzdělání mi otevřelo dveře k propojení mé lásky k tenisu a sportu s pedagogickým přístupem.
kamila.sedlackova@zsradostna.cz
Jsem maminka tří dětí, kterou ohromil dětský svět. Říkala jsem si, že čím více dětí, tím lépe a tady v Radostné se mi to bohatě vyplnilo. Vážu květiny a miluju přírodu, a tak bych ráda dětem ukázala kouzlo fauny a flóry.
Než jsem se před pěti lety dostala do oblasti školství, tak jsem převážnou část své pracovní činnosti strávila v sociální oblasti. Díky tomu vím, jak snadno se „na okraj“ dostane někdo, kdo může mít nadání, talent, ale z různých důvodů v něčem neodpovídá „normám“ a tak je jednoduše vyloučen a odsunut někam do ústraní. Dlouho jsem se bála pracovat s dětmi. Tušila jsem, že zkušenost s výchovou stylu příkazů, zákazů a trestů nebude asi tou správnou cestou. Až naše děti mně ukázaly, že to jde dělat jinak. Díky nim jsem přišla na to (alespoň částečněJ), jak lze někoho milovat, vychovávat a ukazovat mu cestu i bez křiku a trestů. Jsem ráda, že jsem potkala tým skvělých lidí, kteří se rozhodli hledat, nacházet a posilovat v dětech to, co jim jde, co umí a co je baví. Ukazovat jim, co mohou dokázat a že všichni, navzdor rozdílnostem mají velkou cenu a své místo na světě.
Péťa ve škole udržuje čistotu a poskytuje servis v podobě každodenního i většího úklidu. Pomáhá tak pečovat o pořádek ve třídách a v celé škole. Také se na nás směje z výdejového okýnka při vydávání obědů.
6-9 dětí v ročníku
Učíme ve věkově smíšených skupinách- trojročí a dvojročí. Věříme, že tak je to přirozené a přínosné pro všechny.
Učitel je partnerem dětí i rodičů, provází je vzděláváním, je pro ně k dispozici.
Snažíme se udržet vnitřní motivaci a podporovat děti v objevování.
Click here to add your own text
Základní škola Radostná, s.r.o.
adresa a sídlo školy:
Komenského 72, 267 51 Zdice
IČ: 08 87 65 84
IZO: 181 113 678
datová schránka: 63qn6m3
č.ú. pro platbu školného: 2401824878/2010
ZŠ Radostná – JAK
CZ.02.02.XX/00/22_002/0007192
Číslo projektu:
2022-1-CZ01-KA122-SCH-000077564
